Jak z daného magazínu vyplývá, už počátkem minulého století byl nebývalý zájem, nejen v ženských, ale i v politických časopisech vkládat rubriky s kuchařským uměním. Ale v době, kdy nebyly supermarkety, si ženy stěžovaly, že na vaření podle receptů nemají suroviny, protože redakce nebere v potaz roční období, a navíc mnoho mladých žen, co odešlo ze školy hned za povoláním a z toho do manželství bez řádné hospodyňské přípravy, neumí podle špatně napsaných receptů vařit.

Další stížnosti se týkaly toho, že si nikdo neváží provedených drobných domácích prací, které ženy donekonečna každý den vykonávají. Muži se prý tváří lhostejně anebo se s morální převahou jen usmívají, když si žena postěžuje na drahotu či obtíže v hospodaření a neumí ženskou každodenní práci ocenit. Sto let ženské nespokojenosti!
Nebo vaši nikdy nekončící práci někdo doma ocení? Napadne někoho, že ani ta malá lžička neskočí sama do myčky, plastová lahev taky zatím nemá nohy, takže je někdo musí odnést. Ubrus se sám nevypere a podlaha nezamete.
Muži dnes v lepším případě odsouhlasí myčky, pračky, vysavače, parní čističe a všechny ty úžasné věci, které nám v domácnosti pomáhají, ale potom mají pocit, že s takovými pomocníky už přece doma ani není co dělat.

Jenomže ono to bohužel nefunguje tak, že naplníme na dvě hodiny pračku a máme ten čas ušetřený, když nemusíme drhnout prádlo na valše a máchat v potoce. Ty ušetřené dvě hodiny zase spolkne jiná práce v domácnosti, a hlavně pro ostatní členy v domácnosti.
A co teprve, když jde muž do té pohodlně zařízené kuchyně a rozhodne se vařit. Když mu vše podáte a ukážete, protože nemá ani potuchy, kde jsou suroviny a nádobí, pustí se do toho. A pokud to není úplný nešika, dobře to dopadne. Po hodinovém představení a následném vychvalování výsledku srovnatelného s uměleckým dílem, nastoupí žena k úklidu, protože muže ani nenapadne, že se to samo neudělá. V kuchyni je přece myčka!
A škoda, že není možnost podívat se, jak to v domácnosti bude fungovat za dalších sto let.