Mít jedináčka anebo sourozence? V dnešní době si tuto otázku klade mnoho rodin. Ono být jedináček má také své přednosti, ale časem člověk na to stejně přijde, že ten brácha nebo ségra chybí. Spory o plyšáky jsou sice pro rodiče nervově velmi zátěžové, ale pro děti velmi prospěšné. Děti se díky tomu učí věcem, které jsou pro ně v životě důležité ať už vyjednávat, vyjadřovat své city a pocity, ale také prosazovat se a vyhodnocovat reakcí toho druhého. Který rodič při pohledu na sourozence, kteří se rvou o autíčko, by chtěli raději, aby se děti měly rády a dobře spolu vycházeli. Místo toho slyší řev, pláč a hlavně žalování. Při tom přichází myšlenka, zda zasáhnout.

Zasáhnout ano, ale tak aby nebylo upřednostňováno jen jedno dítě. Děti toto chování pozorují a berou si z toho poznatky pro svůj další život. Mezi dětmi hlavně nesmí vznikat zášť. Pokud rodič vycítí, že jedno dítě si myslí, že to druhé je více upřednostňovaném to špatně. Situaci jde zachránit povídáním a nějakou procházkou pouze s tím, který si to myslí bez přítomnosti sourozence. Je mu potřeba vysvětlit, že tomu tak není a máte rádi oba stejně.

Příchod nového sourozence

Příchod nového sourozence do rodiny je velká událost. Stávající dítě v rodině to nové bere na začátku jako velkého vetřelce kolem, kterého se všechno najednou točí. Pozornost je věnována pouze miminu a starší dítě je dáno na druhou kolej. Proto je důležité rozvrhnout svůj čas i mezi starší dítě tak, aby se cítilo stále příjemně a nového sourozence začalo brát.

Doba dospívání

V době dospívání přichází opět období vzdoru a hádek. O místo v pokojíku, o soukromí, koupelnu anebo třeba oblečení. Do života dítěte přicházejí vrstevníci. Je to také velmi důležitá skupina lidí pro život dítěte. Vrstevníky se snažíme získat, za to sourozenec nám byl přidělen. Proto se dítě s vrstevníky nehádá. To, že se sourozenci v dětství hádají, má poté také vliv na život jedince v dospělosti.